Už mi asi z té nemoci hrabe :-///

10. ledna 2012 v 10:05 | Your Tina |  My Angel and Demon
V noci jsem nemohla spát. Potila jsem se jak blázen - asi po těch paralenech a antibiotikách, a když jsem konečně usnula, měla jsem divoké sny. Z těch snů na mě promlouvala šeredná vlasatá ženská, hnusným skřehotavým hlasem. Tím hlasem, kterým mluví ta, co mi nadává byť jen za myšlenky na jídlo. Byla vzteklá. Totálně vyčerpaná jsem totiž snědla dva kousky Toffifee, které kdysi donesl kamarád. Následovaly prudké výčitky. Nemůžu cvičit a cpu se jak protržená. Chtělo se mi brečet. M. mi neustále opakoval, jak jsem hubená a mně se chtělo ječet na něj - copak nevidí, že to je nesmysl??? 172cm a 59 kilo není hubená. Já nebudu mít klid dokud nebudu mít zase aspoň 52 jako tenkrát!!! Probudila jsem se už po šesté a nemůžu dýchat, pořád smrkám a dokonce se mi spustila krev z nosu. No úplně bezva :-/ K tomu mám neustále hlad a nemůžu se myšlenek na žrádlo zbavit. Já vím, že jsem nemocná a to tělo prosí o energii, ale to prostě není fér :-( Já jíst nechci!!!

 

ill... and desperate :-((

9. ledna 2012 v 13:00 | Your Tina
Hm, tak je to tu, marný boj s tou zkurvenou chřipkou jsem prohrála :-( V pátek blbka blbá jsem i přesto, že mi bylo blbě, šla hrát... a ráno jsem byla tak slabá, že mě M. musel svlíkat, protože jsem sebou plácla do postele jak mrtvola, jen co jsem skopla boty. A za pár hodin pohotovost - protože jsem dokonale ztratila hlas. Takže jsem i téměř němá :-D Dneska už mi trochu zabraly antibiotika, takže jsem v sobě našla sílu vstát, a dát světu (internetu) vědět, že žiju. Ještě asi odpadnu do postele, ale slibuju, že si konečně prolezu vaše blogy - už mi moc chybíte!!!

Samozřejmě, že jsem si ohledně své nemoci vyslechla od mámy a od tchýně mraky pindů o tom, jak to mám z toho, jak se furt honím v tý posilovně a jak nežeru (cha, vždyť žeru... sice ne moc, ale žeru!), a jak vypadám jako smrtka a tohle a tamto... ale slova se mluví, voda teče... a M. je natolik zlatý, že je na mojí straně a vždycky je za tyhle kecy uzemní. A neustále mi říká, jak jsem krásná, i když vypadám fakt jak zombie - kdo by nevypadal, kdyby mu bylo jako je mně :-O

Ale můžete mi klidně věřit, že už mi z toho ležení hrabe. Nesnáším nemoci. Doufám, že z toho budu co nejdřív venku, kdosi ve mně si hrozně stěžuje, že nemůže jít do posilovny. A nechci být kvůli tomu protivná na svého muže, který si to rozhodně nezaslouží. Mám ideálního chlapa, fakt!

Myslete na maroda :-) snad to budu brzo zas já :-)


Pro ana motta

6. ledna 2012 v 14:18 | Your Tina |  My Angel and Demon
Našla jsem pár těch, která si myslím, že jsou výstižná.... a do puntíku s nimi souhlasím...

Vteřinu na rtech, roky na stehnech.

Jíme, abychom žili, nežijeme, abychom jedli.

Ušla jsem moc dlouhou cestu na to, abych teď přijímala rozkazy od sušenky.

Jedení znamená podřizování se očekáváním ostatních. (So very true!!!)

Jestli znáte jediný důvod, proč být tlustý, tak já znám asi milion důvodů, proč být hubený.

Chceš jídlo? Podívej se na svoje stehna!

Štíhlí lidé vypadají dobře v jakémkoli oblečení.

Další sousto - další krok k zoufalství!

Už nikdy nechci slyšet "Máš krásnou tvář, proč nedržíš dietu?"

Hodné holky nejí.

Radši budu mrtvá než tlustá.


 


Předsevzetí v praxi, aneb moje hororové ráno....

4. ledna 2012 v 15:50 | Your Tina |  My Angel and Demon
Opět nastala doba, kdy se ráno budím kolem páté. Probudím se a už neusnu, snad i kdyby mě jeden zabil .... a tak jsem vstala, spakovala si věci a vyrazila do fitka (ano, i přesto, že mám ještě kašel - ale žádná blbá choroba mě prostě nebude blokovat, už aspoň deset dní jsem se kvůli ní válela!!!!!!!) s tím, že tam aspoň ráno bude málo lidí. Ale chyba lávky! Všechny běhací pásy, orbitreky, rotopedy, prostě tak 90 procent kardiozóny přetékalo rudolícími ženami, na nichž se při každém pohybu vlnil špek. Zbytek těchto chudinek se s výrazem totálního utrpení mučil na strojích. Polil mě ledový pot. Já, takový sociofobik.... a tady je lidí, jak kdyby tu něco dávali zadarmo!


Letos mě ten Silvestr nějak nebere....

31. prosince 2011 v 21:32 | Your Tina |  Short highlights
.... hlavně proto, že jsem ho pojala napůl zábavno/pracovně... Na co po dvacáté slavit totéž? Prostě se to omrzí, všechny ty oslavy jsou pořád stejné a Nový rok? Ten nejnudnější den z celého roku. Nikde nikdo, všechno zavřené, všem je zle. Za chvíli odcházím hrát a nejradši bych byla doma - protože mi fak není ještě zdaleka dobře. M. už je pryč a já jsem ve stresu, co se ještě posere, protože když jsem viděla tamní nefunkční techniku, je mi z toho úzko. Doufám, že tam přijdu, zapojím to, a bude to hrát. Pomalu bych se měla chystat, v deset mě nabere druhý DJ a pojedem.

Doteď jsem nebyla moc nervózní, prostě doufám, že se nic nepokazí a že si to užijí aspoň ti lidi, které to ještě nepřestalo bavit. V tom stresu jsem bohužel snědla půl pytlíku buráků (těch, jak si je člověk musí vyloupat), za neustálého nadávání hlasu v mé hlavě. Bohužel/bohudíky? - jsem tak nervózní, že si to nestíhám vyčítat. Doufám, že se to na mém těle nepodepíše. Nechci to teď řešit, nemám na to čas. Doufám, že vy si své silvestrovské oslavy užijete podle svého a přeji hodně štěstí do Nového roku :-)

A co dnes....?

30. prosince 2011 v 9:56 | Your Tina |  My Angel and Demon
Už mi pomalu začíná hrabat z věty "to není možný, ta holka zase zhubla".... ne, že by nehřála u srdce, ale promlouvá ke mně paranoia.... co když si toho lidi začínaj zase všímat? Moje máma NIKDY nevěděla, že jsem bojovala s Anou, a že jsem - na dva roky - ten boj vyhrála. (A teď na podzim jsem tu mrchu sama přivolala zase zpátky, haha...)

Stojím v kuchyni, snídám svůj obligátní hrnek kafe a bio tvaroh jahoda.... "To není možný, jak ty jsi hubená," říká M., stojící v chodbě. "Jsem furt stejná," řeknu na půl pusy, ale vnitřně křičím radostí. "Ty - a hubená? Ha ha. To možná když shodíš ještě tak deset kilo" ozývá se někdo tam uvnitř mě. Ano, mám o 3-4 kila míň než před měsícem. Ale tohle nikdy neskončí. Je mi až líto, že ani on a jeho city mě v tom nezastaví. O tomhle vím jen já a Ana. Všechny ty věty o tom, jak jsem zhubla - ano, hřejí moje ego, ale zároveň nechci, aby si toho někdo přehnaně všímal - znamenalo by to, že mi budou kecat do jídla. A to je přesně poslední, co chci.

Dnešek je fajn. Rozhodla jsem se, že dnes půjdu do práce - a dobře jsem udělala, atmosféra tady je fakt parádní. A přesto, že je office plný cukroví, řízků a salátu, docela dobře si zvykli na to mi nic nenutit (díky bohu, že jsem si to trávení tehdá rozesrala natolik, abych se dnes mohla vymlouvat na alergii na lepek - a ani nemusela tak moc kecat :-D) Vzala jsem si na sebe kalhoty, co mi dal M. k Vánocům - jsou to legíny, které vypadají jako koženka - a musím říct, že na mě civěl zatím každý, kdo mě potkal :-) Nemohla jsem vychytat lepší den, kdy si je vzít. Dnes mám jeden z těch docela mála dní, kdy se cítím jako star!


Long time no see....

28. prosince 2011 v 13:49 | Your Tina
No, docela jsem se teď odmlčela.... nějak se mi přes ty svátky nechtělo moc vysedávat na internetu... a prožila jsem je moc krásně a spokojeně... a kupodivu mě nikdo až tak neotravoval s jídlem, což mi umožnilo až na minimální prohřešky (pár karamelek, pár vlašských ořechů, kafe se šlehačkou) držet i nadále můj režim. No dobře, ale ode dneška už zase jedu pěkně zostra - protože řekněme si to na rovinu, ne že bych si to ani trošku nevyčítala. (Anu jsem zkusila někam zavřít... a už se pomaličku polehoučku dere zase ven....)

Zjistila jsem, že jsem úplně nepříčetná, když přede mnou někdo mluví o jídle a dalekosáhle ho řeší, jak kdyby to byla nejlepší věc na světě, středobod vesmíru.... vadí mi i pozorovat lidi, jak si ty svoje hnusy vychutnávají a mlaskají. Jsem lepší - už proto, že mi nečiní potíže si tohle všechno odříct.

Jediné, co mě teď štve - chytila jsem od M. tu jeho rýmičku - a bohužel nemůžu cvičit, z čehož jsem napůl nepříčetná - protože nemůžu vůbec dýchat :-/ Ale zase to má kladnou stránku - já se válím a on mě obskakuje - a jde mu to docela dobře :-)

Tenhle týden mám ještě dovču, tak koukám na pohádky a romantické dojáky a užívám si to, jak kdybych byla malá holka :-) koukám na stromeček a kochám se výzdobou a klidně bych si ty svátky dala znova :-)

Dneska už se konečně snad dojdu podívat po vašich blozích, počíst si, co se komu událo :-)

A pár obrázků na udržení vánoční atmošky :-)






Fuck you, it's my body...

21. prosince 2011 v 21:42 | Your Tina |  My Angel and Demon
Sedím doma.... a je mi děsná kosa. Topení je na pětku. Právě jsem vypila horký kafe. Nepomáhá..... M. jde za chvíli vytvářet hodnoty a bavit lidi... a já si chci jít brzo lehnout, abych mohla ráno zase do fitka. Právě mi přinesl deku, a já se do ní zabalila. Je totálně zlatý. Dnes jsem dobalila všechny dárky pro něj a strašně se těším, až si je rozbalí. Budou to moje první Vánoce s manželem. První Vánoce coby vdaná paní. Já, haha. Takový tele. Já a dospělá? Nějak mi přijde, že všechny ty léta uběhly moc rychle, než si toho můj mozek stačil všimnout - a ten se zasekl někde v pubertě.

Dnes odpoledne v práci zase posezení u kávy a cukroví. Vem si, nabídni si, ty nechceš, jakto, tobě nechutná od maminky, je to domácí... NE, FAKT NE. A výrazy totálního šoku. Není mi dobře, už pár dní, asi jsem něco blbýho snědla (dobrá výmluva, fakt že jo)... pohledy, jestli jsem nespadla z Marsu, protože domácí od maminky se neodmítá ani na smrtelný posteli. Začínám být fakt zvědavá - protože tohle ještě během Vánoc asi párkrát absolvuju.

Moc by mě zajímalo, kdo z těch, co člověka nutí žrát, si uvědomuje, jaké následky to může mít na toho, kdo jídlo odmítá. Pod tlakem se nechá přemluvit, sní, co si zakázal - a pak si to vyčítá. A nesnáší se, a psychuje, a prohlíží se, jak moc se to na jeho těle projevilo.... někdo i třeba zvrací. To tihle, co považují jídlo za středobod vesmíru, asi netuší. Že jeden blbý prohřešek může vyvolat den plný výčitek. Zhroucení vůle. Ano, možná není úplně v pořádku vůbec nejíst. Ale sakra, máme snad svobodnou vůli zvolit si, co budeme nebo nebudeme jíst. Je snad normální odmítat čokoládu a sladké a tučné a smažené - není to zdravé - tak proč nás lidi nutí?

Proč se všude cpe, že jídlo je radost? Pro mě je kupříkladu jídlo spíš stres a nervy. S prvním soustem něčeho většího ve mně někdo křičí "Nežer to, jsi slabá!!!", s každým hříchem omdlívám výčitkama. Kdyby žrádlo neexistovalo, tak budu fakt šťastná. Nemusela bych ho vybírat, nemusela bych cítit pokušení, nemusela bych odolávat. Jsem divná. Ale jestli chci prostě žrát jenom ovoce a jogurty, je to moje svobodná volba :-O My body, my rules!!!

And what about today....

21. prosince 2011 v 13:40 | Your Tina |  My Angel and Demon
Přesto, že budou Vánoce a půlka lidí tady není, byl ráno v práci docela fofr. Jako doufám, že tohleto se nebude periodicky opakovat, jinak se fakt zblázním. (Ale zase - stress - to jsem já, of course). Vytáčí mě, jak mají všichni protažené ksichty, stěžují si na to, jak jsou mrtví, unavení, zdeptaní a bez energie. Mít v hlavě tohle, asi se zabiju. Depkař jsem, stres je moje prostřední jméno - ale nemám ráda, když si lidi moc stěžují a moc nadávají. Je to jenom jejich nálada, kterou mají potom zkaženou. A mě to očekávání Vánoc nijak nestresuje - těším se (až na ty návštěvy a kolotoč odmítání nabízené potravy)....

Včera jsem jela domů busem a volala mi máma - celá zoufalá, co nám má uvařit, až přijedem.... byla jsem skoro nepříčetná. Copak se ty Vánoce musí točit kolem toho, co se bude žrát? Řekla jsem, že nechci nic, a že si dovezu ovoce a cottage sýry, ať se nestará. M. si nadiktoval klasiku - řízky+salát, na sladké ho neužije. Byla celá zkroušená z toho, že jsem jí nabourala ideje o tom, jak bude vyvářet. Sorry, ale já to fakt žrát nebudu.

A takhle to bude i všude na návštěvách - už jsem z toho preventivně naostřená. Už vidím, jak mi lidi budou všechno nutit, požadovat zdůvodnění, proč to nechci a budou brát jako národní tragédii, když si nevezmu blbej vanilkovej rohlíček - jak kdyby na takovejch nesmyslech svět stál a padal. Díky bohu, že už jsem dost stará na to, aby mě do jídla nikdo nemohl nutit vydíráním a výhružkami.....

Jinak zpět ke dnešku - ráno jsem si šla zacvičit do fitka - miluju to tam ráno, cvičit na orbitreku a pozorovat, jak bledne obzor a rozednívá se.... a ráno je tam také jenom pár lidí, protože skoro nikdo nemá morál na to brzy vstát.

Jedna slečna, která tam chodí ve stejné časy jako já, mě ale patologicky rozčiluje. Dala jsem jí přezdívku "vlčák" - protože má prostě tak neobvykle protažený obličej - a vždycky dělá výpady s činkama v rukou přes celou posilku, posiluje ruce před zrcadlem - a nikdy si nedá ani aerobku na zahřátí, nikdy se ani nezapotí, zato má celou dobu tak vytuněnej make-up, že na ní ani vlásek není křivej. K čemu někdo chodí cvičit, když se ani nezpotí? :-D

Teď už je tu klídek (konečně - tenhle článek mám rozepsaný tak od 10 od rána :-) ) a já jsem před chvílí snědla celou kostku (asi 150g) uzeného tofu a je mi lehce šoufl. Dneska už to vidím tak na ovoce, jestli vůbec. Ana ke mně dnes zatím nemluvila, kupodivu ani poté, co jsem si s jogurtem k snídani dala karamelku. Nicméně je tam, cítím ji. A nevím, jestli je to v pořádku, ale já ji zapudit nechci....

I'm dreaming of a white Christmas....

20. prosince 2011 v 12:36 | Your Tina
... a letos se jich asi nedočkám :-D Nicméně pořád lepší tenhle "podzim", než kdyby bylo šestnáct pod nulou, to zase jo :-) Tak aspoň pár motivačních obrázků :-) No začínám se na to dárečkování a zdobení těšit :-)








Kam dál