Leden 2012

Už mi asi z té nemoci hrabe :-///

10. ledna 2012 v 10:05 | Your Tina |  My Angel and Demon
V noci jsem nemohla spát. Potila jsem se jak blázen - asi po těch paralenech a antibiotikách, a když jsem konečně usnula, měla jsem divoké sny. Z těch snů na mě promlouvala šeredná vlasatá ženská, hnusným skřehotavým hlasem. Tím hlasem, kterým mluví ta, co mi nadává byť jen za myšlenky na jídlo. Byla vzteklá. Totálně vyčerpaná jsem totiž snědla dva kousky Toffifee, které kdysi donesl kamarád. Následovaly prudké výčitky. Nemůžu cvičit a cpu se jak protržená. Chtělo se mi brečet. M. mi neustále opakoval, jak jsem hubená a mně se chtělo ječet na něj - copak nevidí, že to je nesmysl??? 172cm a 59 kilo není hubená. Já nebudu mít klid dokud nebudu mít zase aspoň 52 jako tenkrát!!! Probudila jsem se už po šesté a nemůžu dýchat, pořád smrkám a dokonce se mi spustila krev z nosu. No úplně bezva :-/ K tomu mám neustále hlad a nemůžu se myšlenek na žrádlo zbavit. Já vím, že jsem nemocná a to tělo prosí o energii, ale to prostě není fér :-( Já jíst nechci!!!


ill... and desperate :-((

9. ledna 2012 v 13:00 | Your Tina
Hm, tak je to tu, marný boj s tou zkurvenou chřipkou jsem prohrála :-( V pátek blbka blbá jsem i přesto, že mi bylo blbě, šla hrát... a ráno jsem byla tak slabá, že mě M. musel svlíkat, protože jsem sebou plácla do postele jak mrtvola, jen co jsem skopla boty. A za pár hodin pohotovost - protože jsem dokonale ztratila hlas. Takže jsem i téměř němá :-D Dneska už mi trochu zabraly antibiotika, takže jsem v sobě našla sílu vstát, a dát světu (internetu) vědět, že žiju. Ještě asi odpadnu do postele, ale slibuju, že si konečně prolezu vaše blogy - už mi moc chybíte!!!

Samozřejmě, že jsem si ohledně své nemoci vyslechla od mámy a od tchýně mraky pindů o tom, jak to mám z toho, jak se furt honím v tý posilovně a jak nežeru (cha, vždyť žeru... sice ne moc, ale žeru!), a jak vypadám jako smrtka a tohle a tamto... ale slova se mluví, voda teče... a M. je natolik zlatý, že je na mojí straně a vždycky je za tyhle kecy uzemní. A neustále mi říká, jak jsem krásná, i když vypadám fakt jak zombie - kdo by nevypadal, kdyby mu bylo jako je mně :-O

Ale můžete mi klidně věřit, že už mi z toho ležení hrabe. Nesnáším nemoci. Doufám, že z toho budu co nejdřív venku, kdosi ve mně si hrozně stěžuje, že nemůže jít do posilovny. A nechci být kvůli tomu protivná na svého muže, který si to rozhodně nezaslouží. Mám ideálního chlapa, fakt!

Myslete na maroda :-) snad to budu brzo zas já :-)


Pro ana motta

6. ledna 2012 v 14:18 | Your Tina |  My Angel and Demon
Našla jsem pár těch, která si myslím, že jsou výstižná.... a do puntíku s nimi souhlasím...

Vteřinu na rtech, roky na stehnech.

Jíme, abychom žili, nežijeme, abychom jedli.

Ušla jsem moc dlouhou cestu na to, abych teď přijímala rozkazy od sušenky.

Jedení znamená podřizování se očekáváním ostatních. (So very true!!!)

Jestli znáte jediný důvod, proč být tlustý, tak já znám asi milion důvodů, proč být hubený.

Chceš jídlo? Podívej se na svoje stehna!

Štíhlí lidé vypadají dobře v jakémkoli oblečení.

Další sousto - další krok k zoufalství!

Už nikdy nechci slyšet "Máš krásnou tvář, proč nedržíš dietu?"

Hodné holky nejí.

Radši budu mrtvá než tlustá.



Předsevzetí v praxi, aneb moje hororové ráno....

4. ledna 2012 v 15:50 | Your Tina |  My Angel and Demon
Opět nastala doba, kdy se ráno budím kolem páté. Probudím se a už neusnu, snad i kdyby mě jeden zabil .... a tak jsem vstala, spakovala si věci a vyrazila do fitka (ano, i přesto, že mám ještě kašel - ale žádná blbá choroba mě prostě nebude blokovat, už aspoň deset dní jsem se kvůli ní válela!!!!!!!) s tím, že tam aspoň ráno bude málo lidí. Ale chyba lávky! Všechny běhací pásy, orbitreky, rotopedy, prostě tak 90 procent kardiozóny přetékalo rudolícími ženami, na nichž se při každém pohybu vlnil špek. Zbytek těchto chudinek se s výrazem totálního utrpení mučil na strojích. Polil mě ledový pot. Já, takový sociofobik.... a tady je lidí, jak kdyby tu něco dávali zadarmo!